Rodokmen Ježíšův: . Podle tradičního pojetí máme v NZ dvojí r. J., dvojí genealogii, a to u
Matt 1:1 -
Matt 1:16 vzestupný od Abrahama do Ježíše, u
Luke 3:33 -
Luke 3:24 r. sestupný od Ježíše, druhé- ho Adama, až k prvnímu Adamovi. Oba celkem souhlasí ve jménech od Abrahama po Davida. Ale v ostatních se oba »rodokmeny« značně liší. U Mt máme davidovskou linii, jak se vyvíjela prostřednictvím Šalomounovým, u L je linie Šalomounova bratra Nátana. Tato rozličnost je patrná z následující tabulky, sestavené ve vzestupném pořadí: Mt L
David David
Šalomoun Nátan
Matata[n]
Roboám Ména[m]
Abiáš Melea
Aza Eliachim
Jónam
Joza fa t Josef
Jorám Juda
Simeon
Léví
Matat
Oziáš Jórim
Joátam Eliezer
Achas Józa [Jozue]
Ezechiáš Er
Manasses Elmódam
Amon Kozam
Joziáš Addi
Jekoniáš Melchi
Neri
Salatiel Salatiel
Zorobábel Zorobábel
Resa
Johan [a] n
Abiud Joda [Juda]
Jozech [Josef]
Semei[n] Eliakim Matatiáš
Mahat Azor Nagge
Esli
Sádoch Naum
Amos
Achim Matatiáš
Josef
Eliud Janna[i]
Melchi
Eleazar Léví
Mátan Matat
Jákob Heli
Josef [muž Marie] Josef [muž Marie]
»Rodokmen« Mt navazuje na
1Chr 2:1 -
1Chr 2:15 ;
1Chr 3:10 -
1Chr 3:15;
Ezra 3:2, ale liší se i od těchto předloh. Rodokmen L navazuje na Gn 5; 10,21-25;
1Chr 1:1 -
1Chr 1:27.
Vzájemná odlišnost obou t. zv. r-ů byla různě vykládána. Prvním vykladačem byl lékař Sextus Julius Africanus [zemřel kolem r. 280 po Kr.], který se dovolává rodinné tradice, podle níž došlo v t. zv. r-u Ježíšově k několika *levirátním sňatkům [
Deut 25:6]. Jákob, tělesný otec Josefův podle Mt, byl bratrem Heliovým, protože měli tutéž matku Esthu, jež se po smrti svého manžela Mátana [
Matt 1:15] pro- vdala za jiného muže [Africanus uvádí jeho jméno jako Malchi], jemuž porodila Heliho [
Luke 3:23n]. Heli zemřel bez mužských potomků a jeho vdova si podle levirátního práva vzala za muže jeho bratra Jákoba. S ním měla Josefa, ale právně byl Josef připsán bezdětnému Heliovi. Tak mohl Mt napsat: »Mátan zplodil Jákoba. Jákob pak zplodil Josefa« a L »Syn Josefův, kterýž byl Heli, kterýž byl Matatův«.
Po reformaci se u některých vykladačů ujal názor, že seznam Matoušův uvádí r. Josefův jako dědice davidovského trůnu, kdežto u Lukáše že jde o r. Mariin, aby byl dokázán i její davidovský původ. Je ovšem záhadou, že Marie není ani v r-u Matoušově ani Lukášově vůbec uvedena, takže jsou jen dohady, že Marie byla dcerou Heliovou [podle jiných Jákobovou z rodokmenu Matoušova]. Krom toho ani u Židů ani u Řeků a Římanů nebylo zvykem počítati r. se strany matčiny. Z apokryfních spisů pak je známo, že otec Mariin se jmenoval Joachim.
Přijatelnější výklad podává Zahn ve svém komentáři k Mt [3. vydání 1910]. Má s Chrysostomem za to, že nadpis
Matt 1:1 »biblos geneseós«, který Kral. překládají »Kniha *rodu«, patří k celému evangeliu, nikoli jen k
Matt 1:2 -
Matt 1:17, a že vůbec nejde o rodokmen [řecky genealogia], vyčtení předků určité osoby, nýbrž o tôlédôt [= příběhy,
Gen 6:9 ;
Gen 37:2;
Num 3:1; *Rod], příběhy života Ježíšova, v němž dějiny Izraele od Abrahama a Davida dosáhly svého cíle. Mt-ovi [ba ani L-ovi] vůbec nejde o to, aby dokázal, že Ježíš je z rodu Davidova - kdyby to chtěl dokázat, začal by Davidem, nikoli Abrahamem -, neboť o tom, že Ježíš byl Davidovec, nepochybovali ani jeho nejúhlavnější nepřátelé a jeho veřejné vystoupení by bylo jinak nepochopitelné. Mt ve svém evangeliu chce předvésti příběhy Ježíšovy tak, aby bylo patrno, že právě Ježíš z mnoha tehdy existujících potomků Davidových [sr.
Matt 11:3] je Mesiáš, t. j. že v něm byla splněna zaslíbení, daná královskému domu Davidovu a Abrahamovi. T. zv. r. Mt-ův jsou vlastně dějiny Izraele v kostce: Abraham je kořen, v němž se Izrael odlišil od dějin ostatního lidstva, Ježíš Kristus je vyvrcholením těchto dějin. Že Mt-ovi nešlo o r., je vidět i z toho, že mnoho jmen z
1Chr 1:34 ;
1Chr 2:1 -
1Chr 2:15 ;
1Chr 3:1 -
1Chr 3:19;
Ruth 4:18 -
Ruth 4:22;
1Chr 3:19 -
1Chr 3:24 vynechává a pro dobu po Zorobábelovi uvádí jména, o nichž v bibli nic není, a že uměle vypravuje svůj výpočet podle schematu 3x14 [
Matt 1:17]: do Davida uvádí 14 rodných jmen; v Davidovi mu dočasně vyvrcholují dějiny, začaté Abrahamem; od Davida do zajetí babylonského uvádí rovněž 14 rodových jmen. Deportace vyvoleného národa a ztráta politické samo- statnosti Izraele je M-tovi druhým vrcholem dějin, k němuž došlo pro hříchy vládců, z nichž někteří [v. 7-11] se ani nemohli stát nositeli Božího zaslíbení [
2Sam 7:12 -
2Sam 7:16]. Ale aby Mt dosáhl čísla 14, musel vynechat mezi Jóramem a Ozeášem [= Uziášem, Azariášem] tři krále: Ochoziáše, Joasa a Amaziáše. Podle Hierony- ma k tomuto vymýcení jmen tří králů došlo proto, že pocházeli z rodu bezbožné Jezábel. Nejde tu však v žádném případě o omyl, nýbrž o úmyslné přizpůsobení schematu 3x14. Katoličtí vykladači upozorňují na to, že číslo 14 je symbolickým číslem jména Davidova [dalet = 4, vav = 6, dalet = 4. Jméno David mělo tyto tři souhlásky dvd = 4+6+4 = 14]. Ve třetí řadě však máme v dnešním Mt-ově textu pouze 13 jmen. Zahn přesvědčivě doka- zuje, že tu jde o omyl překladače evangelia z aramejštiny do řečtiny, když vynechal Joakima a Jekoniáše uvádí jako syna Joziášova, ač ve skutečnosti byl jeho vnukem [sr.
2Kgs 23:30n ,
2Kgs 23:34 -
2Kgs 24:17; dále
1Chr 3:15, kde Sallum je nejspíše totožný s Joachazem]. Zahn má za to, že
Matt 1:11 zněl původně takto: »Joziáš pak zplodil Joakima a bratří jeho v době deportace babylonské« [sr.
2Chr 36:6 ,
2Chr 36:10;
2Kgs 24:15 ;
2Kgs 25:7]. Přerušený t. zv. r. ve v. 12, kde se náhle vyskytuje Jekoniáš, je zdůvodněn tím, že nastává bezkrálovská doba, uvedená čtyřikrát řeckým výrazem metoikesia = de- portace [Kral. »zajetí«]. Jeden z deportova- ných princů se stal otcem Salatielovým [
1Chr 3:16nn]. Že M-tovi nejde o r., ale o dějiny, je podle Zahna vidět i z toho, že ve v. 2 a 11 je přídavek »a bratří jeho«. Mt tím naznačuje důležitý obrat v dějinách Izraele: nositelem požehnání už není jednotlivec. Juda a jeho bratří jsou zakladateli »domu Izraelského« [
Matt 10:6 ;
Matt 15:24], »dvanáctera pokolení« [
Matt 19:28]. Podobně je tomu ve v. 11. Do té doby byli nositeli zaslíbení, daných Davidovi, jednot- livci z Davidovců. Po pádu říše už není linie jasná. Davidovci se rozvětvují v několik linií a nikdo nevěděl, z které větve ožije mesiášské království.
Není jistě bez úmyslu, že Mt ve svém přehledu dějin Izraele upozorňuje na jejich za- hanbující stránky [Támar Gn 38; Raab- pohanka i nevěstka
Josh 2:1;
Jas 2:25;
Heb 11:31; Rut Moabka
Gen 19:30 -
Gen 19:38]; Betsabé není ani jmenována, ale Mt jemně upozorňuje na Davidovo cizoložství a vraždu [
2Sam 11:2 -
2Sam 11:12 ,
2Sam 11:25; Ž 51]. Pro židovské uši to znělo urážlivě, ale pro věřící čtenáře v těchto skutečnostech byl náznak, že se Ježíš Kristus, který vstoupil do takových dějin, stane vysvoboditelem všech z hříchu, nejen Židů, ale i pohanů [
Matt 28:19]. Snad tu byla i skrytá apologie proti židovským pomluvám a pověstem, spojeným se zrozením Ježíšovým z panny.
Podle Zahna ani rodokmen L-ův nechce dokazovat davidovský původ Ježíšův, nýbrž jeho souvislost s počátkem dějin lidstva a s celým lidským pokolením. Syn Boží je také synem Adamovým! Ježíš je jedním z údů lidského pokolení [sr. výraz *Syn člověka
John 2:57]. V Ježíši Kristu se uskutečnilo to, co Bůh v Adamovi zamýšlel. Je druhým Adamem. Současně však je viditelným obrazem neviditelného Boha [
2Cor 4:4;
Col 1:15; sr.
John 12:45 ;
John 14:4nn;
Heb 1:3]. To vše snad vyjadřuje konec r-u u
Luke 3:38: »Kterýž byl Adamův, kterýž byl Boží«. Také L-ův r., který podle některých rukopisů má 77 jmen, je číselně rovnoměrně sestaven: 21 [3x7] jmen od Ježíše do vyhnan- ství, 21 [3x7] jmen od vyhnanství po Davida, 14 jmen od Davida po Abrahama, a 21 jmen od Abrahama po Boha. Podle Škrabala číslo 77 vyjadřuje prý dokonalost [sr.
Matt 18:22], t. j. dokonalé vyčtení celého lidského pokolení, jehož nový Adam se stal Spasitelem [universalita, všeobecnost spásy].
